LORS

Replika Samopal M1 Thompson, USA 1928.  Mechanismus repliky je pohyblivý, odnímatelný kulatý zásobník. Thompson je americký samopal, který se stal známým především v době prohibice v USA, kdy byl rozšířený jak v řadách americké policie, tak v podsvětí. Thompson byl znám také jako Tommy Gun nebo Chopper. Zbraň byla oblíbená především pro svou kompaktnost, účinné střelivo .45 ACP a velkou spolehlivost. Samopal Thompson M 1928 je automatická palná zbraň určená ke střelbě jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá náboj ráže .45 ACP Samopal Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války a dokonce ještě v roce 1991 se nacházelo větší množství těchto samopalů ve skladech armády bývalé Jugoslávie. V roce 1919 sestrojil americký generál John T. Thompson na základě mechanizmu patentovaného Johnem Blishem samopal vzoru Thompson M 1921 ráže .45 ACP. Tato zbraň disponovala závěrem částečně uzamčeným bronzovou závorou ve tvaru písmene H. Napínací páka závěru byla umístěna na horní straně pouzdra závěru, což umožňovalo ovládání závěru pravou i levou rukou. Samopal se vyznačoval kromě odnímatelné dřevěné pažby také přední pistolovou pažbičkou pro snadné držení zbraně při střelbě. Žebrovitý vnější povrch hlavně plnil úlohu chladiče. Používaly se schránkové zásobníky na 20 a 30 nábojů nebo bubnové na 50 a 100 nábojů. Tato zbraň vynikala značně vysokou spolehlivostí a životností díky kvalitnímu zpracování všech součástí. Samopaly Thompson se jako válečná kořist dostaly i do výzbroje německé armády. První kořistní zbraně tohoto typu (německé označení MP 761 (F)) převážně modelu 1921 byly ukořistěny ve Francii. Další byly získány při bojích proti britské armádě v Severní Africe (německé označení MP 760 (E)) Několik desítek kusů pocházelo z Jugoslávie, kde byly shazovány z letadel v rámci pomoci partyzánům (německé označení MP 760 (J) ). Sovětskému svazu bylo od listopadu 1941 do dubna 1942 dodáno 75 000 kusů samopalu Thompson, poměrně velký počet jich byl ukořistěn německými vojsky. Jejich německé označení bylo MP 760 (R). Poslední zbraně byly získány jako kořist z výzbroje amerických vojáků po otevření druhé fronty v Itálii a Francii. Tyto německá armáda značila jako MP 760 (A). Veškeré kořistní zbraně byly pečlivě evidovány a soustřeďovány ve zvláštních skladech podle typů. Byly převážně přidělovány jako výzbroj speciálních jednotek k akcím v týlu Spojenců, koncem války v důsledku nedostatku pěchotních zbraní i ve výzbroji řadových prvosledových jednotek. Samopaly typu Thompson byly používány poměrně málo vzhledem k nedostatku střeliva .45 ACP. Použity například při ofenzívě v Ardenách jako výzbroj německých záškodníků v amerických uniformách. Parametry: Hmotnost G: 4470 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 86,5

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 280 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

Replika Německá pistole Waffen SSPPK, 2. světová válka, Německo. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 590 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 18

Replika Puška Lee Enfield SMLE MK III Británie. Mechanismus repliky je pohyblivý. Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce. V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem - korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů. V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce. V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu - puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British. Pušky Lee-Enfield SMLE existovaly v několika nepříliš se lišících variantách. Například v roce 1907 zavedená puška SMLE No. 1 Mk. III měla změněné zařízení pro nabíjení páskem, které nyní získalo tvar oblouku. Od roku 1908 začaly být tímto zařízením vybavovány i starší pušky. Později vyrobené exempláře neměly postranní hledí. Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 - SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách. V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk. I. Nejrozšířenější varianta pušky No.4 - No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka. Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL. Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944. Pušky Lee-Enfield byly používány rovněž s optickým zaměřovačem jako odstřelovací zbraně. Během druhé světové války se používala standardní varianta s puškovým dalekohledem No. 4 Mk. 1(T). Po zavedení standardizovaného náboje 7,62 x 51 mm NATO v padesátých letech 20. století byla zařazena do výzbroje upravená modifikace L42 A1 používající tuto munici. Tato zbraň měla novou hlaveň a zásobník na deset nábojů, pozměněný spoušťový mechanizmus a zkrácené předpažbí. Předpažbí zasahuje jen do poloviny hlavně a vojáci je často v akci obalovali hadry, aby puška připomínala standardní pěchotní pušku Lee-Enfield. Otevřené hledí zůstalo zachováno, používal se optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením. Celková délka zbraně činila 1181 mm, délka hlavně 699 mm a hmotnost 4,43 kg. Maximální účinný dostřel je okolo 800 metrů. Puška L42 A1 se používala v bojích na Středním východě až po Falklandy. Od osmdesátých let 20. století je nahrazována modernější odstřelovací puškou L96 A1. Vybavena komerčním optickým zaměřovačem s transfokátorem se používá jako policejní zbraň pod názvem Enfield Enforcer.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 3300 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 114

Replika M-24 granát, Německo, 1.světová válka, černý. 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz

Replika granát M-24 Německo 1915 zelený, 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz

Ruční granát vyrobený v zelené barvě. 11,5 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby.   Ruční granát je explozivní bomba vyrobená obvykle ze železa (ale může být i z hlíny, skla či v novější době i plastu) naplněná trhavinou a u pozdějších typů opatřená „zapalovačem“ (inicializační rozbuškou). Vojenské využití granátu jako zbraně lze datovat do první poloviny 16. století, přičemž v dalším století došlo k jejich všeobecnému rozšíření. Byly použity např. při obléhání Vídně r. 1683. V 17. století byl granát tvořen malou litinovou koulí, která byla naplněna střelným prachem a opatřena krátkou zápalnicí. Takovéto granáty byly určeny pro boj z blízka, při hájení pevností, průlomů v opevnění (byly také nazývány hradební) a na cíl byly házeny pouze silou paže bojovníka. Právě pro svou fyzickou náročnost byly pro používání granátů zvlášť vybíráni vojáci – silní a vysocí - granátníci. Granátníci byli elitou mezi pěchotou, mohli být úspěšní jak v boji na dálku, tak tváří v tvář. Kromě toho jimi vržený granát dokázal poškodit nepřátelskou budovu. Váha granátu se pohybovala mezi 1-2 kg. Trhavina uvnitř se zapalovala doutnákem, který trčel ven z těla granátu. Granátníci je nosili ve speciálních brašnách a odhození granátu se zapáleným doutnákem vyžadovalo správné načasování. V důsledku nehod při jejich odhazování se omezilo používání granátů asi od poloviny 18. století. Rozvoj palných zbraní a taktiky boje prakticky vytlačil granáty z výzbroje až do doby rusko – japonské války 1904 – 1905. Mohutným impulsem pro rozvoj ručních granátů se staly boje první světové války. Hmotnost G: 416 Materiál: kov Rozměry Cm: 11,5

replika Sten Mark II, ráže 9 mm. Velká Británie rok 1940, 2. světová válka

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv. Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na  ráži. Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť. Zdroj. Wikipedie Parametry: Hmotnost G: 1050 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35  

PPŠ-41 samopal Špagin, Sovětský svaz 1941, s páskem. PPŠ-41 Špagin (rusky пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války.[zdroj?] Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po druhé světové válce. Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[4] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Parametry: Hmotnost G: 3740 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 85

Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935, druhá světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. Karabiner 98 Kurz (často zkráceno jako Kar98k, K98 nebo K98k) byla základní pěchotní zbraň německé armády ve druhé světové válce a nejrozšířenější typ německé opakovací pušky v tomto období. Byla standardní puškou německých pozemních sil po dobu druhé světové války, ačkoliv vedle ní v menších množstvích sloužily i jiné pušky systému Mauser, ať starší typy Kar 98b či zbraně Německem ukradené v okupovaných evropských zemích. Na sklonku války začala být Kar 98k doplňována i samonabíjecími puškami vzor 1941 a 1943 či útočnou puškou StG 44, nicméně jejich výroba nikdy nedosáhla takového počtu, aby jimi mohla být Kar 98k plně nahrazena. Po válce pokračovaly v jejím používání dříve okupované evropské země, na jejichž území zůstaly značné počty těchto pušek, případně i výrobní zařízení pro ně. Mezi tyto státy patřilo i Československo, které je používalo pod označením puška vz. 98N. Současně je i vyváželo, například do nově vznikajícího státu Izrael, který je u druholiniových jednotek používal až do šedesátých let, ovšem po roce 1958 přerážované pro náboj 7,62 x 51 mm NATO. I v současné době se lze někdy setkat s původní puškou Kar 98k jako loveckou nebo sportovní zbraní, ačkoli nejčastěji je pouze cenným sběratelským objektem. V některých případech se však stalo, že, zejména v méně rozvinutých oblastech světa, byla nalezena Kar 98k jako zbraň používaná povstaleckými ozbrojenými silami. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 2925 Materiál: kov+dřevo, pásek kůže Rozměry Cm: 110,5

Replika Pistole Belgie r. 1935, 2. světová válka. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 830 Materiál: kov Rozměry Cm: 23