LORS

Ruční granát vyrobený v zelené barvě. 11,5 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby.   Ruční granát je explozivní bomba vyrobená obvykle ze železa (ale může být i z hlíny, skla či v novější době i plastu) naplněná trhavinou a u pozdějších typů opatřená „zapalovačem“ (inicializační rozbuškou). Vojenské využití granátu jako zbraně lze datovat do první poloviny 16. století, přičemž v dalším století došlo k jejich všeobecnému rozšíření. Byly použity např. při obléhání Vídně r. 1683. V 17. století byl granát tvořen malou litinovou koulí, která byla naplněna střelným prachem a opatřena krátkou zápalnicí. Takovéto granáty byly určeny pro boj z blízka, při hájení pevností, průlomů v opevnění (byly také nazývány hradební) a na cíl byly házeny pouze silou paže bojovníka. Právě pro svou fyzickou náročnost byly pro používání granátů zvlášť vybíráni vojáci – silní a vysocí - granátníci. Granátníci byli elitou mezi pěchotou, mohli být úspěšní jak v boji na dálku, tak tváří v tvář. Kromě toho jimi vržený granát dokázal poškodit nepřátelskou budovu. Váha granátu se pohybovala mezi 1-2 kg. Trhavina uvnitř se zapalovala doutnákem, který trčel ven z těla granátu. Granátníci je nosili ve speciálních brašnách a odhození granátu se zapáleným doutnákem vyžadovalo správné načasování. V důsledku nehod při jejich odhazování se omezilo používání granátů asi od poloviny 18. století. Rozvoj palných zbraní a taktiky boje prakticky vytlačil granáty z výzbroje až do doby rusko – japonské války 1904 – 1905. Mohutným impulsem pro rozvoj ručních granátů se staly boje první světové války. Hmotnost G: 416 Materiál: kov Rozměry Cm: 11,5

Ruční granát MK, nebo také zvaný ananas. USA 2. světová válka. 11,5 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Ruční granát jako zbraň je explozivní bomba vyrobená obvykle ze železa (ale může být i z hlíny, skla či v novější době i plastu) naplněná trhavinou a u pozdějších typů opatřená „zapalovačem“ (inicializační rozbuškou). Vojenské využití granátu jako zbraně lze datovat do první poloviny 16. století, přičemž v dalším století došlo k jejich všeobecnému rozšíření. Byly použity např. při obléhání Vídně r. 1683. V 17. století byl granát tvořen malou litinovou koulí, která byla naplněna střelným prachem a opatřena krátkou zápalnicí. Takovéto granáty byly určeny pro boj z blízka, při hájení pevností, průlomů v opevnění (byly také nazývány hradební) a na cíl byly házeny pouze silou paže bojovníka. Právě pro svou fyzickou náročnost byly pro používání granátů zvlášť vybíráni vojáci – silní a vysocí - granátníci. Granátníci byli elitou mezi pěchotou, mohli být úspěšní jak v boji na dálku, tak tváří v tvář. Kromě toho jimi vržený granát dokázal poškodit nepřátelskou budovu. Váha granátu se pohybovala mezi 1-2 kg. Trhavina uvnitř se zapalovala doutnákem, který trčel ven z těla granátu. Granátníci je nosili ve speciálních brašnách a odhození granátu se zapáleným doutnákem vyžadovalo správné načasování. V důsledku nehod při jejich odhazování se omezilo používání granátů asi od poloviny 18. století. Rozvoj palných zbraní a taktiky boje prakticky vytlačil granáty z výzbroje až do doby rusko – japonské války 1904 – 1905. Mohutným impulsem pro rozvoj ručních granátů se staly boje první světové války. Hmotnost G: 416 Materiál: kov Rozměry Cm: 11,5

Replika granát M-24 Německo 1915 zelený, 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz

Replika M-24 granát, Německo, 1.světová válka, černý. 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz

Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935, druhá světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. Karabiner 98 Kurz (často zkráceno jako Kar98k, K98 nebo K98k) byla základní pěchotní zbraň německé armády ve druhé světové válce a nejrozšířenější typ německé opakovací pušky v tomto období. Byla standardní puškou německých pozemních sil po dobu druhé světové války, ačkoliv vedle ní v menších množstvích sloužily i jiné pušky systému Mauser, ať starší typy Kar 98b či zbraně Německem ukradené v okupovaných evropských zemích. Na sklonku války začala být Kar 98k doplňována i samonabíjecími puškami vzor 1941 a 1943 či útočnou puškou StG 44, nicméně jejich výroba nikdy nedosáhla takového počtu, aby jimi mohla být Kar 98k plně nahrazena. Po válce pokračovaly v jejím používání dříve okupované evropské země, na jejichž území zůstaly značné počty těchto pušek, případně i výrobní zařízení pro ně. Mezi tyto státy patřilo i Československo, které je používalo pod označením puška vz. 98N. Současně je i vyváželo, například do nově vznikajícího státu Izrael, který je u druholiniových jednotek používal až do šedesátých let, ovšem po roce 1958 přerážované pro náboj 7,62 x 51 mm NATO. I v současné době se lze někdy setkat s původní puškou Kar 98k jako loveckou nebo sportovní zbraní, ačkoli nejčastěji je pouze cenným sběratelským objektem. V některých případech se však stalo, že, zejména v méně rozvinutých oblastech světa, byla nalezena Kar 98k jako zbraň používaná povstaleckými ozbrojenými silami. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 2925 Materiál: kov+dřevo, pásek kůže Rozměry Cm: 110,5

Německá dýka. Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 352 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 280 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

PPŠ-41 samopal Špagin, Sovětský svaz 1941, s páskem. PPŠ-41 Špagin (rusky пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války.[zdroj?] Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po druhé světové válce. Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[4] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Parametry: Hmotnost G: 3740 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 85

Pistole Německo, 1931. Reprodukce pistole, vyrobené z kovových a plastových rukojeti, se simulovaným mechanismem nakládání a vypalování, funkčními bezpečnostními tlačítky, odnímatelným barelem a odnímatelným zásobníkem. M1911 je robustní, spolehlivá, jednoduchá akční poloautomatická pistole ovládaná přímým zpětným rázem a poháněná stohovačem 7 tisíc nábojů .45. Byl navržen pro vojenské použití Johna M. Browninga, který také navrhl příslušnou kazetu pro zbraň, .45 ACP. 29. března 1911 byla oficiálně přijata jako zákonná zbraň amerických ozbrojených sil, zpočátku získala označení poloměnité pistole .45 a M1911. Následně od roku 1924 se jeho označení změnilo na Pistol Auto Calibre .45, M1911A1. Celkem armáda získala během své životnosti přibližně 2,7 milionu pistolí. To mělo široké použití v první světové válce, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. V americké armádě zůstal nepřetržitě do roku 1985, kdy byl nahrazen zbraní Beretta. Některé varianty jsou stále ve výrobě a vzhledem k jejich popularitě jsou stále aktivní v některých jednotkách speciálních sil, námořních sil a námořních sborů. Parametry: Hmotnost G: 715 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 30

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv. Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na  ráži. Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť. Zdroj. Wikipedie Parametry: Hmotnost G: 1050 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35  

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Nagant M1895Revolverové  zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní.  Na rozdíl od tzv. pepřenek,  které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu  hlaveň a  otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně  spojeny se Samuelem Coltem,  který jako první patentoval a vyráběl  použitelné revolvery. V České  republice je slovo „kolt“  často synonymem pro revolver, ačkoliv  revolvery vyrábí i mnoho  jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí  revolverů prakticky  skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery  zůstávají  stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány  samonabíjecími  pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita  zásobníku  a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s  komorami  provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela  firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak  práva  odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou  "šestiraňáků"  (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA  (Single Action Arm -  Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže  .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38,  8+5/8")a civilní Peacemaker (.45,  6") a řady dalších, odvozených,  lišících se jen délkou  hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži  .45, méně  v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů  .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem  bezdýmného  prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak,  že má několik komor v otočném válci. Jedna  komora je vždy  vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U  jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem  ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout  spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje  střelbu  ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější  střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu  prosazuje  pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém,  kdy je bicí ústrojí  (kohout) natahováno pouze promáčknutím  spouště. Kohout tak může být  zcela malý, oblý a krytý,  takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit  za oděv. Nejčastější  kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou  často  pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset  komor.  Záleží na určení revolveru a také na ráži. Ve srovnání se samonabíjecími  pistolemi jsou revolvery jednodušší na  ovládání (i když  jejich konstrukce je paradoxně složitější než u  pistole)  a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání  střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole,  musí střelec  ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný  náboj z komory a nabil nový. U  dvojčinného revolveru stačí  jen znovu stisknout spoušť. Pro revolver je typické používání  nábojů s okrajem, vystupujícím na  konci u zápalky nad průměr  náboje a tímto okrajem zabraňujícím  propadnutí náboje dovnitř  nábojové komory, která má stejný vývrt po celé  délce válce.  Přesto však existují i revolvery s válci na pistolové,  bezokrajové  náboje a naopak pistole uzpůsobené na náboje okrajové. Během  dlouhého období vývoje revolverů bylo vyvinuto mnoho ráží.  Některé z  nich dosáhly velkého rozšíření a jsou používány  dodnes, jako například .22 LR(pro  revolvery původně  určené jen .22Short a .22Long, .22LR - Long Rifle byl  původně  vyvinut pro pušky, stejně jako .22WMR) pro sportovní a zábavnou  střelbu, .38 Special a .357 Magnum pro policejní a sebeobranné  účely a .44 Magnum, kterou proslavil například Clint Eastwood v sérii „Drsný Harry“  (více méně frajeřina, pro střelbu na nekryté cíle  je tento  náboj zbytečně předimenzovaný a kvůli velkému zpětnému  rázu je  střelba méně přesná, spolehlivě však zastaví  každý běžný automobil).  Nejvýkonnější sériově vyráběný  revolverový náboj je .500  S&W Magnum. Parametry: Hmotnost G: 1120 Materiál: kov + dřevo

Replika Dvouhlavňová pistole, USA, 1881. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 1834 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 52,5