LORS

Replika Samopal M1 Thompson, USA 1928.  Mechanismus repliky je pohyblivý, odnímatelný kulatý zásobník. Thompson je americký samopal, který se stal známým především v době prohibice v USA, kdy byl rozšířený jak v řadách americké policie, tak v podsvětí. Thompson byl znám také jako Tommy Gun nebo Chopper. Zbraň byla oblíbená především pro svou kompaktnost, účinné střelivo .45 ACP a velkou spolehlivost. Samopal Thompson M 1928 je automatická palná zbraň určená ke střelbě jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá náboj ráže .45 ACP Samopal Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války a dokonce ještě v roce 1991 se nacházelo větší množství těchto samopalů ve skladech armády bývalé Jugoslávie. V roce 1919 sestrojil americký generál John T. Thompson na základě mechanizmu patentovaného Johnem Blishem samopal vzoru Thompson M 1921 ráže .45 ACP. Tato zbraň disponovala závěrem částečně uzamčeným bronzovou závorou ve tvaru písmene H. Napínací páka závěru byla umístěna na horní straně pouzdra závěru, což umožňovalo ovládání závěru pravou i levou rukou. Samopal se vyznačoval kromě odnímatelné dřevěné pažby také přední pistolovou pažbičkou pro snadné držení zbraně při střelbě. Žebrovitý vnější povrch hlavně plnil úlohu chladiče. Používaly se schránkové zásobníky na 20 a 30 nábojů nebo bubnové na 50 a 100 nábojů. Tato zbraň vynikala značně vysokou spolehlivostí a životností díky kvalitnímu zpracování všech součástí. Samopaly Thompson se jako válečná kořist dostaly i do výzbroje německé armády. První kořistní zbraně tohoto typu (německé označení MP 761 (F)) převážně modelu 1921 byly ukořistěny ve Francii. Další byly získány při bojích proti britské armádě v Severní Africe (německé označení MP 760 (E)) Několik desítek kusů pocházelo z Jugoslávie, kde byly shazovány z letadel v rámci pomoci partyzánům (německé označení MP 760 (J) ). Sovětskému svazu bylo od listopadu 1941 do dubna 1942 dodáno 75 000 kusů samopalu Thompson, poměrně velký počet jich byl ukořistěn německými vojsky. Jejich německé označení bylo MP 760 (R). Poslední zbraně byly získány jako kořist z výzbroje amerických vojáků po otevření druhé fronty v Itálii a Francii. Tyto německá armáda značila jako MP 760 (A). Veškeré kořistní zbraně byly pečlivě evidovány a soustřeďovány ve zvláštních skladech podle typů. Byly převážně přidělovány jako výzbroj speciálních jednotek k akcím v týlu Spojenců, koncem války v důsledku nedostatku pěchotních zbraní i ve výzbroji řadových prvosledových jednotek. Samopaly typu Thompson byly používány poměrně málo vzhledem k nedostatku střeliva .45 ACP. Použity například při ofenzívě v Ardenách jako výzbroj německých záškodníků v amerických uniformách. Parametry: Hmotnost G: 4470 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 86,5

replika Sten Mark II, ráže 9 mm. Velká Británie rok 1940, 2. světová válka

Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný.  AK 47 - Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné.  Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4090 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 88

Replika Puška AK47 - Kalašnikov, Rusko, 1947. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné. Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4250 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 87

Replika Samopal MP 40 (Maschinenpistole 40), ráže 9 mm, Německo 1940, 2. světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. MP 40 (Maschinenpistole 40) byl německý samopal používaný v letech druhé světové války. S počtem více než milionu vyrobených kusů to byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. MP 40 patřil do řady samopalů MP 38, MP 38/40 vyráběných německou firmou Erma Werke, kterou německá vláda pověřila vývojem nového samopalu v letech těsně před druhou světovou válkou. Při vývoji dala firma důraz na jeho jednoduchou výrobu. Navrhl ho konstruktér Heinrich Vollmer; i když je samopal někdy nesprávně označován jako Schmeisser, ačkoliv není známo, že by konstruktér Hugo Schmeisser do jeho vývoje zasáhl. Německá firma Erma Werke v Erfurtu roku 1936 zkoušela nový typ samopalu „EMP 36“ používající mechanizmus s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny závěru systému Vollmer, který byl vybaven sklopnou ramenní opěrou, pistolovou rukojetí a dřevěným předpažbím. Německá armáda se teprve těsně před druhou světovou válkou rozhodla zavést do výzbroje samopaly pro potřeby tankového vojska a výsadkářů, proto byl přijat roku 1938 zdokonalený samopal firmy Erma pod označením MP 38. Ten zachovával celkové uspořádání a vnější vzhled prototypu firmy Erma, ale jeho závěr byl kombinací dřívějších Schmeisserových konstrukcí s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny Vollmerova systému a spoušťový mechanismus se blížil řešení Schmeisserova samopalu MP 28 (s vypuštěním voliče režimu střelby), a používal i zásobník Schmeisserovy konstrukce. Není známo kdo tyto konstrukční změny provedl. Tento samopal mimo firmy Erma Werke vyráběla rovněž zbrojovka v rakouském Štýru. Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. Úderníková pružina je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle. Je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní se nalézá hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Z bakelitu byla vyrobena lisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem. V průběhu výroby samopal prodělal řadu úprav. Například v roce 1940 masivní a nákladné tělo závěru s frézovanými podélnými drážkami bylo nahrazeno hladkým a lisovaným. Objímka pro zásobník, která měla původně na boku dva otvory, potom byla bez otvorů a nakonec s rovnoběžnými žebry. Nejpodstatnějším rozdílem byla konstrukce pojistek. U různých modifikací bylo používáno buď držadlo napínací páky závěru ve tvaru skoby, které zajišťovalo zbraň pouze při nataženém závěru umístěním držadla do zalomeného výřezu v těle zbraně. Nebo válcové držadlo s čepičkou, které mohlo účinně blokovat závěr i v přední poloze. Za 2. světové války byly zkoušeny rovněž samopaly MP 40 s úpravou pro nasazení zdvojeného zásobníku (standardní dva zásobníky byly umístěny vedle sebe a po vystřílení nábojů z prvního se druhý přesunul na jeho místo). Modely: MP 36 První prototyp z roku 1936 na rozdíl od dalších modelů má zásobník ze strany.Jsou dva kusy jeden v Praze v muzeu a jeden je u soukromého sběratele. MP 38 První verze vyráběná od roku 1938 do roku 1940. MP 38 (L) Vylehčená verze vyráběná v menším množství v roce 1938 s tělem zbraně z lehké slitiny (L - Leichtmetall). MP 38/40 Verze vyráběná v roce 1940. MP 40 Verze vyráběná od roku 1940 do roku 1944 . Technologická zjednodušení a zlevnění výroby. Pouzdro závěru nahrazeno lisovaným. Nejpočetnější masově vyráběná verze. MP 41 Modifikace s dřevěnou pažbou namísto sklopné ramenní opěry vyráběná od roku 1941 do roku 1942 . Možnost střelby dávkou i jednotlivými ranami. Vyráběna firmou Haenel v Suhlu v poměrně malé sérii. Nebyl oficiálně zařazen do výzbroje německé armády. Používán bezpečnostními složkami, vojsky SS a exportována do zahraničí. S počtem 2000 kusů to byl od roku 1944 nejrozšířenější samopal ve výzbroji armády Slovenského státu. MP 40 II. model Tato verze se vyráběla od roku Od roku 1942 do roku 1944. V podstatě malá modernizace MP 40. MP 45 Byl prototyp útočné pušky vycházející z MP 40 z roku 1945 která používala náboj 7,92x33 mm Kurz. Proto útočná puška. Samopal používá pouze pistolové náboje. Na začátku války měly německé polní jednotky ve výzbroji 8773 těchto samopalů. První výrobní verze MP 38 byla použita při invazi do Polska. Používali ho hlavně výsadkáři, či velitelé čet pěchoty a přednostně jím byly vyzbrojovány jednotky SS. Pro svůj malý dostřel byl vhodný na boj ve městech a v zákopech. Jeho nevýhodou byl dlouhý zásobník, který znesnadňoval střelbu vleže.  zdroj: www.wikipedia.cz Parametry: Hmotnost G: 3660 Materiál: kov, pásek kůže Rozměry Cm: 64

Webley Mark 4 ( MK 4) si lze splést s Enfieldem No.2, který byl místo něj zaveden do výzbroje armády. Webley se musel spokojit jen s civilním trhem. Ovšem, když začala druhá válka, nestačila RSAF produkovat dost zbraní. Armáda si proto v roce 1942 objednala 100 000 kusů Mk 4. Přestože si revolvery byly velmi podobné, nebylo možné jejich díly zaměňovat. Ve výzbroji zůstaly až do roku 1956 a  záložní jednotky je měli ještě v 80tých letech. zdroj: encyklopediezbrani.cz   Parametry: Hmotnost G: 700 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 28,5 Revolver MK4  38/200 známý také jako Webley. Rok 1923, Anglie. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby.

Kolt Phyton ráže .357 Magnum. Byl vyráběn společností Colt's Manufacturing Company of Hartford v Connecticutu. Někdy je také nazýván jako "Combat Magnum". První tento colt byl představen v roce 1955 jako špička všech revolverů. Ve stejném roce se také představila zbraň Smith & Wesson's M29 ráže .44 Magnum. Byl osazen premiovým revolverovým mechanismem. Phyton je dvojčinná ruční zbraň ráže .357 Magnum, postavená na dlouhém revolverovém I-rámci. Phyton kolty jsou známé svojí přesností, hladkým stisknutím spouště a pevným zamknutím cylindru. Jsou podobné či téměř stejné jak ve velikosti tak ve funkčnosti jako revolvery Colt Trooper a Colt Lawman. Některý sběratelé a spisovatelé jako Jeff Cooper, Ian V. Hogg, Chuck Hawks, Leroy Thompson, Renee Smeets či Martin Dougherty popisují kolt Phyton jako nejlepší revolver, co byl kdy vyroben. Parametry: Hmotnost G: 1140 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 36 Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 8, USA 1955. Mechanismus repliky je pohyblivý.

Kolt Phyton ráže .357 Magnum. Byl vyráběn společností Colt's Manufacturing Company of Hartford v Connecticutu. Někdy je také nazýván jako "Combat Magnum". První tento colt byl představen v roce 1955 jako špička všech revolverů. Ve stejném roce se také představila zbraň Smith & Wesson's M29 ráže .44 Magnum. Byl osazen premiovým revolverovým mechanismem. Phyton je dvojčinná ruční zbraň ráže .357 Magnum, postavená na dlouhém revolverovém I-rámci. Phyton kolty jsou známé svojí přesností, hladkým stisknutím spouště a pevným zamknutím cylindru. Jsou podobné či téměř stejné jak ve velikosti tak ve funkčnosti jako revolvery Colt Trooper a Colt Lawman. Některý sběratelé a spisovatelé jako Jeff Cooper, Ian V. Hogg, Chuck Hawks, Leroy Thompson, Renee Smeets či Martin Dougherty popisují kolt Phyton jako nejlepší revolver, co byl kdy vyroben. Parametry: Hmotnost G: 870 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 21 Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 2, USA 1955. Mechanismus repliky je pohyblivý.

Pistole Makarova (PM) je standardní sovětskou pistolí užívanou především jako osobní zbraň důstojníků všech druhů vojsk, výzbroj posádek lodí, ponorek, zřídka i letadel či vrtulníků ve většině států bývalé Varšavské smlouvy. Vyznačuje se malými rozměry a užité střelivo celkem dobrými střeleckými vlastnostmi, které jsou pro bojovou pistoli sloužící jako záložní zbraň používanou na boj do 100 metrů dostatečné. Zbraň vznikla v 50. letech 20. století v SSSR. Jejím hlavním konstruktérem je pravděpodobně Nikolaj Fjodorovič Makarov. S jistotou to ale tvrdit nelze. Zbraň se velmi podobá pistoli Walther PP, jejíž je vylepšenou kopií.Vyznačuje se celkem čistým, hezkým vzhledem a padne dobře do ruky. Zpětný ráz je vskutku velký na balistické vlastnosti užitého střeliva, přesto v porovnání s ostatními zbraněmi patří mezi ty při střelbě pohodlnější. Mířidla jsou klasická dvoubodá. Makarov se vyrábí z velice kvalitních materiálů. Ty spolu s konstrukcí propůjčují zbrani velkou odolnost a spolehlivost, zbraň ale není zbytečně těžká. Pojistka je umístěna na levé straně pouzdra závěru, kohoutek má pro státy Varšavské smlouvy klasický tvar připomínající malé kolečko se zoubky. Spouštěcí ústrojí zbraně je dvojčinné. Zajímavostí je pak, že Makarov díky vysoce posazenému zásobníku (téměř v úrovni hlavně) podává i prázdné nábojnice (najde-li se vůbec někdo, kdo je bude do zásobníku dávat). Jednoduchost konstrukce,umožňuje snadné vyladění chodu. Specialitou této zbraně jsou pouhé dva čepy. Jeden pomáhá zajistit spojení rámu s hlavní a druhý jistí lučík v těle pistole. Ostatní součástky mají čepy přímo na sobě a do těla se zasouvají průchody. Pistole jako celek je maximálně jednoduchá,svou jednoduchostí a odolností se hodí do náročných podmínek. Pistole nemá sebemenší problém s podáváním nábojů pokrytých pískem, je schopná střílet i po ponoření do bahna či mokrého písku. Můžeme tedy z jistotou potvrdit, že se jedná o jednu z nejodolnějších pistolí na světě. Zbraň má i přes použití náboje Makarov dynamický závěr, takže veškerý zpětný ráz pohlcuje vratná pružina. Ta je také za tímto účelem dosti silná. Hranice maximálního zatížení tohoto typu závěrového systému pravděpodobně leží někde blízko výkonnosti tohoto náboje. Rusko inovovalo munici pro pistoli Makarov, po upravení nábojové komory u nových zbraní (vroubkování, princip dobrždění třením), se do těchto pistolí bez dalších úprav, používá zesílená munice. Je deklarováno že tyto nové náboje výkonem překonávají náboj 9mm Luger. Střely těchto nábojů jsou označeny černou barvou a není možné je střílet z původních zbraní. Pistole Makarov užívá náboje 9 mm Makarov. Tento náboj pravděpodobně vychází z původně německého náboje Ultra z období 2. světové války , za níž ovšem nebyl nikdy použit. Jedná se o náboj 9x18 mm, jenž se svou výkonností řadí mezi náboje 9 mm Luger (též Parabellum) a 9 mm Browning. Použití takto výkonného náboje je pro bojovou pistoli dosti neobvyklé, pro poměrně nízkou výkonnost. Toto je možno vysvětlit tím, že v SSSR se pistole považovala za ryze záložní zbraň používanou důstojníky a osádkami, kteří nebojovali na delší vzdálenosti. Tento náboj se jinak užívá pouze zřídka, jako příklad poslouží československá pistole Pistole vz. 82. Ze základní verze vznikla řada kopií v různých komunistických zemích celého světa. Za samostatnou variantu lze považovat Sovětskou zbraň vybavenou zabudovaným tlumičem hluku výstřelu. Čína - typ 59 = pouze kopie Německá demokratická republika - Pistole M = pouze kopie Rusko - PMM = modernizovaná varianta s dvouřadým zásobníkem na 12 nábojů Polsko - P-64 = pouze kopie Rusko - Baikal 442 = civilní verze, dle některých zdrojů méně kvalitní než originální vojenská Parametry: Hmotnost G: 649 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 16 Replika Pistole PM (Pistole Makarova), N. F. Makarov, Rusko, 1951. Mechanismus repliky je pohyblivý.

Replika Pistole Belgie r. 1935, 2. světová válka. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 830 Materiál: kov Rozměry Cm: 23

Replika pistole Parabellum Luger P.08, Německo 1898. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. V Evropě je známější pod názvem Parabellum - „Parabella“. Samonabíjecí pistole s uzamčeným závěrem. K odemčení závěru dochází po krátkém zákluzu zpětněrázového celku hlaveň+závěr, kdy k vychýlení hmatníků závěru z uzamčeného stavu dojde po nárazu na kulisu, jež je nedílnou součástí rámu zbraně. Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná u služební zbraně. Pistole je obecně známa zejména jako "pénulaosmička", "nulaosma". Tedy P08. Ve skutečnosti toto populární označení platí pouze pro její variantu tak, jak byla oficiálně přijata do výzbroje Reichswehru před WWI. To znamená pistoli Luger s hlavní o délce 98mm, ráže 9mm Luger, bez automatické dlaňové pojistky a s výstupkem pro připevnění nástavné pažby Pistole byla vyvinuta Georgem Lugerem z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní - pistole C93 vynálezce Huga Borchardta, který se inspiroval systémem kulometu Maxim. Pistoli Luger si v roce 1898 nechal patentovat Georg Luger. Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Pistole byla vyráběna v mnoha variantách. Příklady: P.04 - "námořnický model" - oficiálně zařazen do výzbroje Kriegsmarine v roce 1906, se 150mm dlouhou hlavní v ráži 9 mm Luger, možností nasazení pažby, s dvoupolohovým stavitelným hledím na posledním článku kloubu, vyráběn ve dvou variantách (1. s dlouhým rámem, dlaňovou pojistkou a manuální pojistkou pracující v opačném směru než u P.08, u prvních modelů původní listová vratná pružina; druhý model krátký rám, dlaňová pojistka chybí, směr funkce manuální pojistky stejný jako P.08, vratná pružina vinutá). P.08 původně bez možnosti nasazení pažby, v průběhu výroby (po nástupu LP.08 z důvodu usnadnění výroby) ponechána možnost připojení pažby, délka hlavně 100mm, ráže 9 mm Luger. LP.08 - délka hlavně 203 mm, nástavná pažba, stavitelné tangenciální osmipolohové hledí s nastavením vzdálenosti střelby (teoretické) do 800m, první model s možností korekce hledí a mušky šroubky, druhý model zjednodušený bez možnosti korekce. Od roku 1938 ji výzbroji začala pomalu nahrazovat nová německá pistole Walther P 38, jejíž výroba byla výrazně jednodušší a levnější. Parametry: Hmotnost G: 965 Materiál: kov Rozměry Cm: 25,5

Replika Německá pistole Waffen SSPPK, 2. světová válka, Německo. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 590 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 18