LORS

Replika Puška Lee Enfield SMLE MK III Británie. Mechanismus repliky je pohyblivý. Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce. V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem - korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů. V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce. V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu - puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British. Pušky Lee-Enfield SMLE existovaly v několika nepříliš se lišících variantách. Například v roce 1907 zavedená puška SMLE No. 1 Mk. III měla změněné zařízení pro nabíjení páskem, které nyní získalo tvar oblouku. Od roku 1908 začaly být tímto zařízením vybavovány i starší pušky. Později vyrobené exempláře neměly postranní hledí. Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 - SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách. V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk. I. Nejrozšířenější varianta pušky No.4 - No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka. Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL. Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944. Pušky Lee-Enfield byly používány rovněž s optickým zaměřovačem jako odstřelovací zbraně. Během druhé světové války se používala standardní varianta s puškovým dalekohledem No. 4 Mk. 1(T). Po zavedení standardizovaného náboje 7,62 x 51 mm NATO v padesátých letech 20. století byla zařazena do výzbroje upravená modifikace L42 A1 používající tuto munici. Tato zbraň měla novou hlaveň a zásobník na deset nábojů, pozměněný spoušťový mechanizmus a zkrácené předpažbí. Předpažbí zasahuje jen do poloviny hlavně a vojáci je často v akci obalovali hadry, aby puška připomínala standardní pěchotní pušku Lee-Enfield. Otevřené hledí zůstalo zachováno, používal se optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením. Celková délka zbraně činila 1181 mm, délka hlavně 699 mm a hmotnost 4,43 kg. Maximální účinný dostřel je okolo 800 metrů. Puška L42 A1 se používala v bojích na Středním východě až po Falklandy. Od osmdesátých let 20. století je nahrazována modernější odstřelovací puškou L96 A1. Vybavena komerčním optickým zaměřovačem s transfokátorem se používá jako policejní zbraň pod názvem Enfield Enforcer.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 3300 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 114

Replika Puška AK47 - Kalašnikov, Rusko, 1947. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné. Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4250 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 87

Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný.  AK 47 - Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné.  Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4090 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 88

PPŠ-41 samopal Špagin, Sovětský svaz 1941, s páskem. PPŠ-41 Špagin (rusky пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války.[zdroj?] Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po druhé světové válce. Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[4] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Parametry: Hmotnost G: 3740 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 85

Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935, druhá světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. Karabiner 98 Kurz (často zkráceno jako Kar98k, K98 nebo K98k) byla základní pěchotní zbraň německé armády ve druhé světové válce a nejrozšířenější typ německé opakovací pušky v tomto období. Byla standardní puškou německých pozemních sil po dobu druhé světové války, ačkoliv vedle ní v menších množstvích sloužily i jiné pušky systému Mauser, ať starší typy Kar 98b či zbraně Německem ukradené v okupovaných evropských zemích. Na sklonku války začala být Kar 98k doplňována i samonabíjecími puškami vzor 1941 a 1943 či útočnou puškou StG 44, nicméně jejich výroba nikdy nedosáhla takového počtu, aby jimi mohla být Kar 98k plně nahrazena. Po válce pokračovaly v jejím používání dříve okupované evropské země, na jejichž území zůstaly značné počty těchto pušek, případně i výrobní zařízení pro ně. Mezi tyto státy patřilo i Československo, které je používalo pod označením puška vz. 98N. Současně je i vyváželo, například do nově vznikajícího státu Izrael, který je u druholiniových jednotek používal až do šedesátých let, ovšem po roce 1958 přerážované pro náboj 7,62 x 51 mm NATO. I v současné době se lze někdy setkat s původní puškou Kar 98k jako loveckou nebo sportovní zbraní, ačkoli nejčastěji je pouze cenným sběratelským objektem. V některých případech se však stalo, že, zejména v méně rozvinutých oblastech světa, byla nalezena Kar 98k jako zbraň používaná povstaleckými ozbrojenými silami. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 2925 Materiál: kov+dřevo, pásek kůže Rozměry Cm: 110,5

Replika Samopal M1 Thompson, USA 1928.  Mechanismus repliky je pohyblivý, odnímatelný kulatý zásobník. Thompson je americký samopal, který se stal známým především v době prohibice v USA, kdy byl rozšířený jak v řadách americké policie, tak v podsvětí. Thompson byl znám také jako Tommy Gun nebo Chopper. Zbraň byla oblíbená především pro svou kompaktnost, účinné střelivo .45 ACP a velkou spolehlivost. Samopal Thompson M 1928 je automatická palná zbraň určená ke střelbě jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá náboj ráže .45 ACP Samopal Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války a dokonce ještě v roce 1991 se nacházelo větší množství těchto samopalů ve skladech armády bývalé Jugoslávie. V roce 1919 sestrojil americký generál John T. Thompson na základě mechanizmu patentovaného Johnem Blishem samopal vzoru Thompson M 1921 ráže .45 ACP. Tato zbraň disponovala závěrem částečně uzamčeným bronzovou závorou ve tvaru písmene H. Napínací páka závěru byla umístěna na horní straně pouzdra závěru, což umožňovalo ovládání závěru pravou i levou rukou. Samopal se vyznačoval kromě odnímatelné dřevěné pažby také přední pistolovou pažbičkou pro snadné držení zbraně při střelbě. Žebrovitý vnější povrch hlavně plnil úlohu chladiče. Používaly se schránkové zásobníky na 20 a 30 nábojů nebo bubnové na 50 a 100 nábojů. Tato zbraň vynikala značně vysokou spolehlivostí a životností díky kvalitnímu zpracování všech součástí. Samopaly Thompson se jako válečná kořist dostaly i do výzbroje německé armády. První kořistní zbraně tohoto typu (německé označení MP 761 (F)) převážně modelu 1921 byly ukořistěny ve Francii. Další byly získány při bojích proti britské armádě v Severní Africe (německé označení MP 760 (E)) Několik desítek kusů pocházelo z Jugoslávie, kde byly shazovány z letadel v rámci pomoci partyzánům (německé označení MP 760 (J) ). Sovětskému svazu bylo od listopadu 1941 do dubna 1942 dodáno 75 000 kusů samopalu Thompson, poměrně velký počet jich byl ukořistěn německými vojsky. Jejich německé označení bylo MP 760 (R). Poslední zbraně byly získány jako kořist z výzbroje amerických vojáků po otevření druhé fronty v Itálii a Francii. Tyto německá armáda značila jako MP 760 (A). Veškeré kořistní zbraně byly pečlivě evidovány a soustřeďovány ve zvláštních skladech podle typů. Byly převážně přidělovány jako výzbroj speciálních jednotek k akcím v týlu Spojenců, koncem války v důsledku nedostatku pěchotních zbraní i ve výzbroji řadových prvosledových jednotek. Samopaly typu Thompson byly používány poměrně málo vzhledem k nedostatku střeliva .45 ACP. Použity například při ofenzívě v Ardenách jako výzbroj německých záškodníků v amerických uniformách. Parametry: Hmotnost G: 4470 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 86,5

Replika Samopal MP 40 (Maschinenpistole 40), ráže 9 mm, Německo 1940, 2. světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. MP 40 (Maschinenpistole 40) byl německý samopal používaný v letech druhé světové války. S počtem více než milionu vyrobených kusů to byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. MP 40 patřil do řady samopalů MP 38, MP 38/40 vyráběných německou firmou Erma Werke, kterou německá vláda pověřila vývojem nového samopalu v letech těsně před druhou světovou válkou. Při vývoji dala firma důraz na jeho jednoduchou výrobu. Navrhl ho konstruktér Heinrich Vollmer; i když je samopal někdy nesprávně označován jako Schmeisser, ačkoliv není známo, že by konstruktér Hugo Schmeisser do jeho vývoje zasáhl. Německá firma Erma Werke v Erfurtu roku 1936 zkoušela nový typ samopalu „EMP 36“ používající mechanizmus s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny závěru systému Vollmer, který byl vybaven sklopnou ramenní opěrou, pistolovou rukojetí a dřevěným předpažbím. Německá armáda se teprve těsně před druhou světovou válkou rozhodla zavést do výzbroje samopaly pro potřeby tankového vojska a výsadkářů, proto byl přijat roku 1938 zdokonalený samopal firmy Erma pod označením MP 38. Ten zachovával celkové uspořádání a vnější vzhled prototypu firmy Erma, ale jeho závěr byl kombinací dřívějších Schmeisserových konstrukcí s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny Vollmerova systému a spoušťový mechanismus se blížil řešení Schmeisserova samopalu MP 28 (s vypuštěním voliče režimu střelby), a používal i zásobník Schmeisserovy konstrukce. Není známo kdo tyto konstrukční změny provedl. Tento samopal mimo firmy Erma Werke vyráběla rovněž zbrojovka v rakouském Štýru. Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. Úderníková pružina je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle. Je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní se nalézá hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Z bakelitu byla vyrobena lisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem. V průběhu výroby samopal prodělal řadu úprav. Například v roce 1940 masivní a nákladné tělo závěru s frézovanými podélnými drážkami bylo nahrazeno hladkým a lisovaným. Objímka pro zásobník, která měla původně na boku dva otvory, potom byla bez otvorů a nakonec s rovnoběžnými žebry. Nejpodstatnějším rozdílem byla konstrukce pojistek. U různých modifikací bylo používáno buď držadlo napínací páky závěru ve tvaru skoby, které zajišťovalo zbraň pouze při nataženém závěru umístěním držadla do zalomeného výřezu v těle zbraně. Nebo válcové držadlo s čepičkou, které mohlo účinně blokovat závěr i v přední poloze. Za 2. světové války byly zkoušeny rovněž samopaly MP 40 s úpravou pro nasazení zdvojeného zásobníku (standardní dva zásobníky byly umístěny vedle sebe a po vystřílení nábojů z prvního se druhý přesunul na jeho místo). Modely: MP 36 První prototyp z roku 1936 na rozdíl od dalších modelů má zásobník ze strany.Jsou dva kusy jeden v Praze v muzeu a jeden je u soukromého sběratele. MP 38 První verze vyráběná od roku 1938 do roku 1940. MP 38 (L) Vylehčená verze vyráběná v menším množství v roce 1938 s tělem zbraně z lehké slitiny (L - Leichtmetall). MP 38/40 Verze vyráběná v roce 1940. MP 40 Verze vyráběná od roku 1940 do roku 1944 . Technologická zjednodušení a zlevnění výroby. Pouzdro závěru nahrazeno lisovaným. Nejpočetnější masově vyráběná verze. MP 41 Modifikace s dřevěnou pažbou namísto sklopné ramenní opěry vyráběná od roku 1941 do roku 1942 . Možnost střelby dávkou i jednotlivými ranami. Vyráběna firmou Haenel v Suhlu v poměrně malé sérii. Nebyl oficiálně zařazen do výzbroje německé armády. Používán bezpečnostními složkami, vojsky SS a exportována do zahraničí. S počtem 2000 kusů to byl od roku 1944 nejrozšířenější samopal ve výzbroji armády Slovenského státu. MP 40 II. model Tato verze se vyráběla od roku Od roku 1942 do roku 1944. V podstatě malá modernizace MP 40. MP 45 Byl prototyp útočné pušky vycházející z MP 40 z roku 1945 která používala náboj 7,92x33 mm Kurz. Proto útočná puška. Samopal používá pouze pistolové náboje. Na začátku války měly německé polní jednotky ve výzbroji 8773 těchto samopalů. První výrobní verze MP 38 byla použita při invazi do Polska. Používali ho hlavně výsadkáři, či velitelé čet pěchoty a přednostně jím byly vyzbrojovány jednotky SS. Pro svůj malý dostřel byl vhodný na boj ve městech a v zákopech. Jeho nevýhodou byl dlouhý zásobník, který znesnadňoval střelbu vleže.  zdroj: www.wikipedia.cz Parametry: Hmotnost G: 3660 Materiál: kov, pásek kůže Rozměry Cm: 64

replika Sten Mark II, ráže 9 mm. Velká Británie rok 1940, 2. světová válka

Replika Dvouhlavňová pistole, USA, 1881. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 1834 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 52,5

Replika pistole Parabellum Luger P.08, Německo 1898. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. V Evropě je známější pod názvem Parabellum - „Parabella“. Samonabíjecí pistole s uzamčeným závěrem. K odemčení závěru dochází po krátkém zákluzu zpětněrázového celku hlaveň+závěr, kdy k vychýlení hmatníků závěru z uzamčeného stavu dojde po nárazu na kulisu, jež je nedílnou součástí rámu zbraně. Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná u služební zbraně. Pistole je obecně známa zejména jako "pénulaosmička", "nulaosma". Tedy P08. Ve skutečnosti toto populární označení platí pouze pro její variantu tak, jak byla oficiálně přijata do výzbroje Reichswehru před WWI. To znamená pistoli Luger s hlavní o délce 98mm, ráže 9mm Luger, bez automatické dlaňové pojistky a s výstupkem pro připevnění nástavné pažby Pistole byla vyvinuta Georgem Lugerem z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní - pistole C93 vynálezce Huga Borchardta, který se inspiroval systémem kulometu Maxim. Pistoli Luger si v roce 1898 nechal patentovat Georg Luger. Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Pistole byla vyráběna v mnoha variantách. Příklady: P.04 - "námořnický model" - oficiálně zařazen do výzbroje Kriegsmarine v roce 1906, se 150mm dlouhou hlavní v ráži 9 mm Luger, možností nasazení pažby, s dvoupolohovým stavitelným hledím na posledním článku kloubu, vyráběn ve dvou variantách (1. s dlouhým rámem, dlaňovou pojistkou a manuální pojistkou pracující v opačném směru než u P.08, u prvních modelů původní listová vratná pružina; druhý model krátký rám, dlaňová pojistka chybí, směr funkce manuální pojistky stejný jako P.08, vratná pružina vinutá). P.08 původně bez možnosti nasazení pažby, v průběhu výroby (po nástupu LP.08 z důvodu usnadnění výroby) ponechána možnost připojení pažby, délka hlavně 100mm, ráže 9 mm Luger. LP.08 - délka hlavně 203 mm, nástavná pažba, stavitelné tangenciální osmipolohové hledí s nastavením vzdálenosti střelby (teoretické) do 800m, první model s možností korekce hledí a mušky šroubky, druhý model zjednodušený bez možnosti korekce. Od roku 1938 ji výzbroji začala pomalu nahrazovat nová německá pistole Walther P 38, jejíž výroba byla výrazně jednodušší a levnější. Parametry: Hmotnost G: 965 Materiál: kov Rozměry Cm: 25,5

Pistole Německo, 1931. Reprodukce pistole, vyrobené z kovových a plastových rukojeti, se simulovaným mechanismem nakládání a vypalování, funkčními bezpečnostními tlačítky, odnímatelným barelem a odnímatelným zásobníkem. M1911 je robustní, spolehlivá, jednoduchá akční poloautomatická pistole ovládaná přímým zpětným rázem a poháněná stohovačem 7 tisíc nábojů .45. Byl navržen pro vojenské použití Johna M. Browninga, který také navrhl příslušnou kazetu pro zbraň, .45 ACP. 29. března 1911 byla oficiálně přijata jako zákonná zbraň amerických ozbrojených sil, zpočátku získala označení poloměnité pistole .45 a M1911. Následně od roku 1924 se jeho označení změnilo na Pistol Auto Calibre .45, M1911A1. Celkem armáda získala během své životnosti přibližně 2,7 milionu pistolí. To mělo široké použití v první světové válce, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. V americké armádě zůstal nepřetržitě do roku 1985, kdy byl nahrazen zbraní Beretta. Některé varianty jsou stále ve výrobě a vzhledem k jejich popularitě jsou stále aktivní v některých jednotkách speciálních sil, námořních sil a námořních sborů. Parametry: Hmotnost G: 715 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 30

Replika Pistole Belgie r. 1935, 2. světová válka. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 830 Materiál: kov Rozměry Cm: 23