Vojenské vybavení a výstroj

dalekohled Praktika 8x30

Replika Puška Lee Enfield SMLE MK III Británie. Mechanismus repliky je pohyblivý. Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce. V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem - korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů. V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce. V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu - puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British. Pušky Lee-Enfield SMLE existovaly v několika nepříliš se lišících variantách. Například v roce 1907 zavedená puška SMLE No. 1 Mk. III měla změněné zařízení pro nabíjení páskem, které nyní získalo tvar oblouku. Od roku 1908 začaly být tímto zařízením vybavovány i starší pušky. Později vyrobené exempláře neměly postranní hledí. Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 - SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách. V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk. I. Nejrozšířenější varianta pušky No.4 - No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka. Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL. Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944. Pušky Lee-Enfield byly používány rovněž s optickým zaměřovačem jako odstřelovací zbraně. Během druhé světové války se používala standardní varianta s puškovým dalekohledem No. 4 Mk. 1(T). Po zavedení standardizovaného náboje 7,62 x 51 mm NATO v padesátých letech 20. století byla zařazena do výzbroje upravená modifikace L42 A1 používající tuto munici. Tato zbraň měla novou hlaveň a zásobník na deset nábojů, pozměněný spoušťový mechanizmus a zkrácené předpažbí. Předpažbí zasahuje jen do poloviny hlavně a vojáci je často v akci obalovali hadry, aby puška připomínala standardní pěchotní pušku Lee-Enfield. Otevřené hledí zůstalo zachováno, používal se optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením. Celková délka zbraně činila 1181 mm, délka hlavně 699 mm a hmotnost 4,43 kg. Maximální účinný dostřel je okolo 800 metrů. Puška L42 A1 se používala v bojích na Středním východě až po Falklandy. Od osmdesátých let 20. století je nahrazována modernější odstřelovací puškou L96 A1. Vybavena komerčním optickým zaměřovačem s transfokátorem se používá jako policejní zbraň pod názvem Enfield Enforcer.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 3300 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 114

Replika poloautomatické pistole Walter P 38, 9 mm, Německo, 2. světová válka. Mechanismus repliky je pohyblivý. Walther P38 pochází z nacistického německa. Je to poloautomatická pistole ráže 9 mm vyvinutá firmou Walther jako služební pistole Wehrmachtu. Ve válečné výrobě se jich vyrobilo více než 1 milion kusů! Pistole P38 byla výborná služební zbraň (a stále zůstává). Pistole fungovala na principu krátkého zákluzu hlavně. Uzamčení závěru zajišťovala výkyvná závora. Spoušťové ústrojí bylo dvojčinné. Pistole se dala snadno rozebrat k čištění a měla velmi účinné pojistné systémy, včetně úderníkové pojistky. Tato pistole byla velmi oblíbená a vyhledávaná válečná trofej. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08. Když se k moci v roce 1933 dostala NSDAP, jeden z jejich plánů bylo znovuvybudování silné armády. Zavedená pistole Luger byla nevhodná pro svoji velkou výrobní náročnost, a proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (dvojčinná spoušť...) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther. Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerke v českém Hrádku nad Nisou. Válečné modely byly zhotovovány výhradně z oceli. V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru, s duralovým rámem. Většinou byly značeny P1, i když existuje mnoho poválečných exemplářů P38 s rámem z duralu. Výroba tohoto odlehčeného modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu. Kromě ráže 9 mm Luger byla vyráběna i verze 7.65 mm Para a .22 LR. Zbraň se také několikrát objevila v televizi, často např. v seriálu Profesionálové v rukou Martina Shawa (Doylea). zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 710 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 24

Replika Mauser, 1898 Německo, celokovová.  Mechanismus repliky je pohyblivý. Mauser je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Po počáteční konstrukci moderní automatické pistole 1893 začali bratři Fidel, Friedrich a Josef Feederle pracovat na vlastním modelu pro zbrojovku Mauser a to bez vědomí a souhlasu svých nadřízených. Zbraň byla i přes to již v roce 1896 uvedena na trh. Zbraň využívá energii zpětného rázu s krátkým pohybem hlavně. Uzamčení bylo prováděno pomocí kývavé závory. Schránka na náboje se nachází v přední části lučíku a je plněna shora nábojovými pásky. Hledí pistole bylo stavitelné, existovaly varianty ocejchované do 500, 700 a 1000 metrů. Zajímavostí je signalizace vystřelení posledního náboje, podavač zásobníku zadržel závěr v otevřené poloze (tzv. střelecká pohotovost). S modelem 1930 zavedl Mauser výměnné zásobníky o různé kapacitě. Model 1932 byl schopen automatické střelby. Pouzdro této zbraně může být použito u všech modelů jako pažba. C96 byla vyráběna s různými délkami hlavně, různými kapacitami zásobníku a v různých rážích. Obě dvě původní varianty ráže 7,63 × 25 mm měly hlavně od 8 do 13 cm délky a šesti nebo desetiranný zásobník. Po válce je firma Mauser v důsledku poválečných omezení nucena vyrábět pouze policejní vzory pistolí. Pistole Mauser jsou dodávány do mnoha zemí světa, v Sovětském svazu je pistole zavedena do výzbroje před přijetím pistole Tokarev. Náboj Tokarev 7,62x25 je vlastně kopií náboje Mauser 7,63x25. Lze nalézt i označení BOLO (Bolschevik Ordonance), těmito pistolemi je vyzbrojena nechvalně proslulá ČEKA. V roce 1932 se začala vyrábět nová verze pistole Mauser s označením model 1932, oproti původní verzi dokáže tato pistole střílet i v plně automatickém režimu – dávkou. To se samozřejmě podepisuje na přesnosti zásahu. Náboje se už nenabíjejí do schránky shora nábojovým páskem, ale nabíjí se za pomocí zásobníku s 10 nebo 20 náboji. Tento verze je taky označován jako model 712. Na počátku 20. století vypsalo vedení císařské armády zakázku na standardní pistoli. Zvítězila ale slavná pistole P-08 vyvinutá Georgem Lugerem. Model C96 znamenal ale pro zbrojovku Mauser obrovský komerční úspěch. Tato zbraň dosahovala v prodeji vysokých čísel: byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje těchto armád. Nejslavnějším majitelem C96 byl později ministerský předseda Winston Churchill, který se s touto pistolí zúčastnil mimo jiné války v Súdánu a búrské války. V roce 1920 byly některé C96 prodány do Číny a vyráběny pod licencí Shan-Si Arsenal. Měly ráži 0.45 ACP. Tyto modely jsou kvůli použité munici širší a tak okamžitě rozeznatelné. Během první světové války byly dodávány také německým jednotkám, ale pouze modely, které byly převedeny na standardní náboj 9 mm Parabellum. Aby se předešlo záměně s C96 v ráži 7,63 mm, jsou označovány červenou číslicí 9 na rukojeti. Mauser C96 byly také rozšířeny v Rusku, kde byly používány zejména vojsky bolševiků. Oblíbenost této zbraně u Rudých gard dokládají oslavná slova v básních ruských básníků. Také v druhé světové válce byly ve Wehrmachtu používány různé typy této zbraně. Zvláštní oblibu si získaly u řidičů vojenské techniky a vojáků v oddílech pro boj v týlu nepřítele. Ve Waffen-SS se často používala verze rychlopalné samonabíjecí pistole - Schnellfeuer-Selbstladepistole C 96/M 30. Parametry: Hmotnost G: 1120 Materiál: kov Rozměry Cm: 32

odznak spojovací vojsko

odznak MV

odznak VOP

odznak vševojskový