Vojenské vybavení a výstroj

1 bílá LED se 3 režimy svícení nepřetržité světlo se 2 úrovněmi jasu stroboskop změna režimu klepnutím na tlačítko funkce zaostření praktické robustní hliníkové pouzdro odšroubovatelný konec rukojeti s popruhem na ruku spona na opasek odolnost proti stříkající vodě jas: 180 lumenů dosah světla: cca 300 m doba svícení: cca 8 hodin napájení: 3 AAA baterie (nejsou součástí balení) délka: cca 13,5 cm

Malá kompaktní svítilna, která sedne do ruky. 1 bilá LED s pěti světelnými režimy (400-800 lumenů): svítilna bílé světlo intenzita 100% | 75% | 50% stroboskopický režim režim SOS přepínání mezi režimy pomocí tlačítka zoom pevné hliníkové tělo odolnost proti nárazům a stříkající vodě zdrsněný povrch pro lepší držení v ruce poutko pro zavěšení na zápěstí nabíjení: 3AAA baterie, nejsou součástí balení rozměry: délka 13 cm

Píšťalka s vestavěným kompasem a teploměrem (upozornění: teploměr je ve stupních Fahrenheita). Včetně šňůrky.

Miniaturní kompas, který se umísťuje například na jezdce zipu. celkový průměr kompasu 25mm celková délka šnůrky 10cm u šnůrky možnost upravení délky /lze rozebrat a šnůrku zkrátit/

velitelství Vojenské policie Praha rozměry: 9 x 7,7 cm

hlavní velitelství Vojenské policie Praha rozměry: 9 x 7,7 cm

Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935, druhá světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. Karabiner 98 Kurz (často zkráceno jako Kar98k, K98 nebo K98k) byla základní pěchotní zbraň německé armády ve druhé světové válce a nejrozšířenější typ německé opakovací pušky v tomto období. Byla standardní puškou německých pozemních sil po dobu druhé světové války, ačkoliv vedle ní v menších množstvích sloužily i jiné pušky systému Mauser, ať starší typy Kar 98b či zbraně Německem ukradené v okupovaných evropských zemích. Na sklonku války začala být Kar 98k doplňována i samonabíjecími puškami vzor 1941 a 1943 či útočnou puškou StG 44, nicméně jejich výroba nikdy nedosáhla takového počtu, aby jimi mohla být Kar 98k plně nahrazena. Po válce pokračovaly v jejím používání dříve okupované evropské země, na jejichž území zůstaly značné počty těchto pušek, případně i výrobní zařízení pro ně. Mezi tyto státy patřilo i Československo, které je používalo pod označením puška vz. 98N. Současně je i vyváželo, například do nově vznikajícího státu Izrael, který je u druholiniových jednotek používal až do šedesátých let, ovšem po roce 1958 přerážované pro náboj 7,62 x 51 mm NATO. I v současné době se lze někdy setkat s původní puškou Kar 98k jako loveckou nebo sportovní zbraní, ačkoli nejčastěji je pouze cenným sběratelským objektem. V některých případech se však stalo, že, zejména v méně rozvinutých oblastech světa, byla nalezena Kar 98k jako zbraň používaná povstaleckými ozbrojenými silami. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 2925 Materiál: kov+dřevo, pásek kůže Rozměry Cm: 110,5

Německá dýka. Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 352 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 280 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

PPŠ-41 samopal Špagin, Sovětský svaz 1941, s páskem. PPŠ-41 Špagin (rusky пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války.[zdroj?] Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po druhé světové válce. Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[4] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Parametry: Hmotnost G: 3740 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 85

Pistole Německo, 1931. Reprodukce pistole, vyrobené z kovových a plastových rukojeti, se simulovaným mechanismem nakládání a vypalování, funkčními bezpečnostními tlačítky, odnímatelným barelem a odnímatelným zásobníkem. M1911 je robustní, spolehlivá, jednoduchá akční poloautomatická pistole ovládaná přímým zpětným rázem a poháněná stohovačem 7 tisíc nábojů .45. Byl navržen pro vojenské použití Johna M. Browninga, který také navrhl příslušnou kazetu pro zbraň, .45 ACP. 29. března 1911 byla oficiálně přijata jako zákonná zbraň amerických ozbrojených sil, zpočátku získala označení poloměnité pistole .45 a M1911. Následně od roku 1924 se jeho označení změnilo na Pistol Auto Calibre .45, M1911A1. Celkem armáda získala během své životnosti přibližně 2,7 milionu pistolí. To mělo široké použití v první světové válce, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. V americké armádě zůstal nepřetržitě do roku 1985, kdy byl nahrazen zbraní Beretta. Některé varianty jsou stále ve výrobě a vzhledem k jejich popularitě jsou stále aktivní v některých jednotkách speciálních sil, námořních sil a námořních sborů. Parametry: Hmotnost G: 715 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 30

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv. Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na  ráži. Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť. Zdroj. Wikipedie Parametry: Hmotnost G: 1050 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35