Vojenské vybavení a výstroj

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 280 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

PPŠ-41 samopal Špagin, Sovětský svaz 1941, s páskem. PPŠ-41 Špagin (rusky пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války.[zdroj?] Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po druhé světové válce. Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[4] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Parametry: Hmotnost G: 3740 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 85

Pistole Německo, 1931. Reprodukce pistole, vyrobené z kovových a plastových rukojeti, se simulovaným mechanismem nakládání a vypalování, funkčními bezpečnostními tlačítky, odnímatelným barelem a odnímatelným zásobníkem. M1911 je robustní, spolehlivá, jednoduchá akční poloautomatická pistole ovládaná přímým zpětným rázem a poháněná stohovačem 7 tisíc nábojů .45. Byl navržen pro vojenské použití Johna M. Browninga, který také navrhl příslušnou kazetu pro zbraň, .45 ACP. 29. března 1911 byla oficiálně přijata jako zákonná zbraň amerických ozbrojených sil, zpočátku získala označení poloměnité pistole .45 a M1911. Následně od roku 1924 se jeho označení změnilo na Pistol Auto Calibre .45, M1911A1. Celkem armáda získala během své životnosti přibližně 2,7 milionu pistolí. To mělo široké použití v první světové válce, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. V americké armádě zůstal nepřetržitě do roku 1985, kdy byl nahrazen zbraní Beretta. Některé varianty jsou stále ve výrobě a vzhledem k jejich popularitě jsou stále aktivní v některých jednotkách speciálních sil, námořních sil a námořních sborů. Parametry: Hmotnost G: 715 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 30

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv. Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na  ráži. Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť. Zdroj. Wikipedie Parametry: Hmotnost G: 1050 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35  

Revolver je víceranná,  obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny  v otočném válci. Nagant M1895Revolverové  zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní.  Na rozdíl od tzv. pepřenek,  které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu  hlaveň a  otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně  spojeny se Samuelem Coltem,  který jako první patentoval a vyráběl  použitelné revolvery. V České  republice je slovo „kolt“  často synonymem pro revolver, ačkoliv  revolvery vyrábí i mnoho  jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí  revolverů prakticky  skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery  zůstávají  stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány  samonabíjecími  pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita  zásobníku  a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s  komorami  provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela  firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak  práva  odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou  "šestiraňáků"  (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA  (Single Action Arm -  Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže  .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38,  8+5/8")a civilní Peacemaker (.45,  6") a řady dalších, odvozených,  lišících se jen délkou  hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži  .45, méně  v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů  .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem  bezdýmného  prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak,  že má několik komor v otočném válci. Jedna  komora je vždy  vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U  jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem  ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout  spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje  střelbu  ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější  střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu  prosazuje  pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém,  kdy je bicí ústrojí  (kohout) natahováno pouze promáčknutím  spouště. Kohout tak může být  zcela malý, oblý a krytý,  takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit  za oděv. Nejčastější  kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou  často  pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset  komor.  Záleží na určení revolveru a také na ráži. Ve srovnání se samonabíjecími  pistolemi jsou revolvery jednodušší na  ovládání (i když  jejich konstrukce je paradoxně složitější než u  pistole)  a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání  střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole,  musí střelec  ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný  náboj z komory a nabil nový. U  dvojčinného revolveru stačí  jen znovu stisknout spoušť. Pro revolver je typické používání  nábojů s okrajem, vystupujícím na  konci u zápalky nad průměr  náboje a tímto okrajem zabraňujícím  propadnutí náboje dovnitř  nábojové komory, která má stejný vývrt po celé  délce válce.  Přesto však existují i revolvery s válci na pistolové,  bezokrajové  náboje a naopak pistole uzpůsobené na náboje okrajové. Během  dlouhého období vývoje revolverů bylo vyvinuto mnoho ráží.  Některé z  nich dosáhly velkého rozšíření a jsou používány  dodnes, jako například .22 LR(pro  revolvery původně  určené jen .22Short a .22Long, .22LR - Long Rifle byl  původně  vyvinut pro pušky, stejně jako .22WMR) pro sportovní a zábavnou  střelbu, .38 Special a .357 Magnum pro policejní a sebeobranné  účely a .44 Magnum, kterou proslavil například Clint Eastwood v sérii „Drsný Harry“  (více méně frajeřina, pro střelbu na nekryté cíle  je tento  náboj zbytečně předimenzovaný a kvůli velkému zpětnému  rázu je  střelba méně přesná, spolehlivě však zastaví  každý běžný automobil).  Nejvýkonnější sériově vyráběný  revolverový náboj je .500  S&W Magnum. Parametry: Hmotnost G: 1120 Materiál: kov + dřevo

Replika Dvouhlavňová pistole, USA, 1881. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 1834 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 52,5

Replika Samopal M1 Thompson, USA 1928.  Mechanismus repliky je pohyblivý, odnímatelný kulatý zásobník. Thompson je americký samopal, který se stal známým především v době prohibice v USA, kdy byl rozšířený jak v řadách americké policie, tak v podsvětí. Thompson byl znám také jako Tommy Gun nebo Chopper. Zbraň byla oblíbená především pro svou kompaktnost, účinné střelivo .45 ACP a velkou spolehlivost. Samopal Thompson M 1928 je automatická palná zbraň určená ke střelbě jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá náboj ráže .45 ACP Samopal Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války a dokonce ještě v roce 1991 se nacházelo větší množství těchto samopalů ve skladech armády bývalé Jugoslávie. V roce 1919 sestrojil americký generál John T. Thompson na základě mechanizmu patentovaného Johnem Blishem samopal vzoru Thompson M 1921 ráže .45 ACP. Tato zbraň disponovala závěrem částečně uzamčeným bronzovou závorou ve tvaru písmene H. Napínací páka závěru byla umístěna na horní straně pouzdra závěru, což umožňovalo ovládání závěru pravou i levou rukou. Samopal se vyznačoval kromě odnímatelné dřevěné pažby také přední pistolovou pažbičkou pro snadné držení zbraně při střelbě. Žebrovitý vnější povrch hlavně plnil úlohu chladiče. Používaly se schránkové zásobníky na 20 a 30 nábojů nebo bubnové na 50 a 100 nábojů. Tato zbraň vynikala značně vysokou spolehlivostí a životností díky kvalitnímu zpracování všech součástí. Samopaly Thompson se jako válečná kořist dostaly i do výzbroje německé armády. První kořistní zbraně tohoto typu (německé označení MP 761 (F)) převážně modelu 1921 byly ukořistěny ve Francii. Další byly získány při bojích proti britské armádě v Severní Africe (německé označení MP 760 (E)) Několik desítek kusů pocházelo z Jugoslávie, kde byly shazovány z letadel v rámci pomoci partyzánům (německé označení MP 760 (J) ). Sovětskému svazu bylo od listopadu 1941 do dubna 1942 dodáno 75 000 kusů samopalu Thompson, poměrně velký počet jich byl ukořistěn německými vojsky. Jejich německé označení bylo MP 760 (R). Poslední zbraně byly získány jako kořist z výzbroje amerických vojáků po otevření druhé fronty v Itálii a Francii. Tyto německá armáda značila jako MP 760 (A). Veškeré kořistní zbraně byly pečlivě evidovány a soustřeďovány ve zvláštních skladech podle typů. Byly převážně přidělovány jako výzbroj speciálních jednotek k akcím v týlu Spojenců, koncem války v důsledku nedostatku pěchotních zbraní i ve výzbroji řadových prvosledových jednotek. Samopaly typu Thompson byly používány poměrně málo vzhledem k nedostatku střeliva .45 ACP. Použity například při ofenzívě v Ardenách jako výzbroj německých záškodníků v amerických uniformách. Parametry: Hmotnost G: 4470 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 86,5

Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný.  AK 47 - Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné.  Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4090 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 88

Replika Puška AK47 - Kalašnikov, Rusko, 1947. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Automat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné. Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci.  zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4250 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 87

Replika Samopal MP 40 (Maschinenpistole 40), ráže 9 mm, Německo 1940, 2. světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. MP 40 (Maschinenpistole 40) byl německý samopal používaný v letech druhé světové války. S počtem více než milionu vyrobených kusů to byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. MP 40 patřil do řady samopalů MP 38, MP 38/40 vyráběných německou firmou Erma Werke, kterou německá vláda pověřila vývojem nového samopalu v letech těsně před druhou světovou válkou. Při vývoji dala firma důraz na jeho jednoduchou výrobu. Navrhl ho konstruktér Heinrich Vollmer; i když je samopal někdy nesprávně označován jako Schmeisser, ačkoliv není známo, že by konstruktér Hugo Schmeisser do jeho vývoje zasáhl. Německá firma Erma Werke v Erfurtu roku 1936 zkoušela nový typ samopalu „EMP 36“ používající mechanizmus s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny závěru systému Vollmer, který byl vybaven sklopnou ramenní opěrou, pistolovou rukojetí a dřevěným předpažbím. Německá armáda se teprve těsně před druhou světovou válkou rozhodla zavést do výzbroje samopaly pro potřeby tankového vojska a výsadkářů, proto byl přijat roku 1938 zdokonalený samopal firmy Erma pod označením MP 38. Ten zachovával celkové uspořádání a vnější vzhled prototypu firmy Erma, ale jeho závěr byl kombinací dřívějších Schmeisserových konstrukcí s teleskopickým pouzdrem vratné pružiny Vollmerova systému a spoušťový mechanismus se blížil řešení Schmeisserova samopalu MP 28 (s vypuštěním voliče režimu střelby), a používal i zásobník Schmeisserovy konstrukce. Není známo kdo tyto konstrukční změny provedl. Tento samopal mimo firmy Erma Werke vyráběla rovněž zbrojovka v rakouském Štýru. Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. Úderníková pružina je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle. Je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní se nalézá hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Z bakelitu byla vyrobena lisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem. V průběhu výroby samopal prodělal řadu úprav. Například v roce 1940 masivní a nákladné tělo závěru s frézovanými podélnými drážkami bylo nahrazeno hladkým a lisovaným. Objímka pro zásobník, která měla původně na boku dva otvory, potom byla bez otvorů a nakonec s rovnoběžnými žebry. Nejpodstatnějším rozdílem byla konstrukce pojistek. U různých modifikací bylo používáno buď držadlo napínací páky závěru ve tvaru skoby, které zajišťovalo zbraň pouze při nataženém závěru umístěním držadla do zalomeného výřezu v těle zbraně. Nebo válcové držadlo s čepičkou, které mohlo účinně blokovat závěr i v přední poloze. Za 2. světové války byly zkoušeny rovněž samopaly MP 40 s úpravou pro nasazení zdvojeného zásobníku (standardní dva zásobníky byly umístěny vedle sebe a po vystřílení nábojů z prvního se druhý přesunul na jeho místo). Modely: MP 36 První prototyp z roku 1936 na rozdíl od dalších modelů má zásobník ze strany.Jsou dva kusy jeden v Praze v muzeu a jeden je u soukromého sběratele. MP 38 První verze vyráběná od roku 1938 do roku 1940. MP 38 (L) Vylehčená verze vyráběná v menším množství v roce 1938 s tělem zbraně z lehké slitiny (L - Leichtmetall). MP 38/40 Verze vyráběná v roce 1940. MP 40 Verze vyráběná od roku 1940 do roku 1944 . Technologická zjednodušení a zlevnění výroby. Pouzdro závěru nahrazeno lisovaným. Nejpočetnější masově vyráběná verze. MP 41 Modifikace s dřevěnou pažbou namísto sklopné ramenní opěry vyráběná od roku 1941 do roku 1942 . Možnost střelby dávkou i jednotlivými ranami. Vyráběna firmou Haenel v Suhlu v poměrně malé sérii. Nebyl oficiálně zařazen do výzbroje německé armády. Používán bezpečnostními složkami, vojsky SS a exportována do zahraničí. S počtem 2000 kusů to byl od roku 1944 nejrozšířenější samopal ve výzbroji armády Slovenského státu. MP 40 II. model Tato verze se vyráběla od roku Od roku 1942 do roku 1944. V podstatě malá modernizace MP 40. MP 45 Byl prototyp útočné pušky vycházející z MP 40 z roku 1945 která používala náboj 7,92x33 mm Kurz. Proto útočná puška. Samopal používá pouze pistolové náboje. Na začátku války měly německé polní jednotky ve výzbroji 8773 těchto samopalů. První výrobní verze MP 38 byla použita při invazi do Polska. Používali ho hlavně výsadkáři, či velitelé čet pěchoty a přednostně jím byly vyzbrojovány jednotky SS. Pro svůj malý dostřel byl vhodný na boj ve městech a v zákopech. Jeho nevýhodou byl dlouhý zásobník, který znesnadňoval střelbu vleže.  zdroj: www.wikipedia.cz Parametry: Hmotnost G: 3660 Materiál: kov, pásek kůže Rozměry Cm: 64

Univerzální binokulární dalekohled za přijatelnou cenu. Dalekohledy Praktica Falcon nabízejí ornitologům, astronomům a sportovním fanouškům optiku s vysokým jasem a s velkým zorným polem v pevném těle. Jestli se díváte na zvíře na obzoru, nebo na hvězdy na noční obloze, díky robustnímu protiskluzovému tělu a velkému zaostřovacímu kolečku s hladkým chodem, rychle najdete sledovaný objekt. Díky použití povrchové úpravy Multicoating, optimalizované speciálně pro kontrast a zaostření, tento 10x50mm dalekohled maximalizuje propustnost světla za všech denních podmínek. Připojte svůj dalekohled na stativ pomocí stativového adaptéru PRAKTICA, ideální pro delší sezení v terénu. Funkce: Optika s vícenásobnou povrchovou úpravou Multicoating – čistý a ostrý obraz s impozantním rozlišením Velké zaostřovací kolečko – jeho snadné otáčení vám umožní zaostřit na objekty v různých vzdálenostech Kompatibilní se stativem – připojte dalekohled na stativ se stativovým adaptérem PRAKTICA Ideální pro pozorování ptáků, sportovní události, safari, přírody a na cestování Specifikace: Zvětšení: 10x Průměr objektivu: 50 mm Povrchová úprava čočky objektivu: Multi-Coated (antireflekní vícenásobná) Úhel zorného pole: 5,7 ° Zorné pole (na 1000m / 1000yds): 99 m / 300 stop Výstupní čočka: 5mm Oční reliéf: 11,8 mm Zaostření od: 10m IPD Min-Max: 56 až 72 mm Kompenzace dioptrií: ± 4 Zaostřovací systém: Na střed Rozměry: 175X200X65 mm Hmotnost: 770 g Možnost uchycení na stativ: Ano Obsah balení: pouzdro, popruh na krk, kryty okulárů, kryty čoček, čistící hadřík

Jestli se díváte na zvíře na obzoru, nebo na hvězdy na noční obloze, díky robustnímu protiskluzovému tělu a velkému zaostřovacímu kolečku s hladkým chodem, rychle najdete sledovaný objekt. Díky použití povrchové úpravy Multicoating, optimalizované speciálně pro kontrast a zaostření, tento 10x50mm dalekohled maximalizuje propustnost světla za všech denních podmínek. Připojte svůj dalekohled na stativ pomocí stativového adaptéru PRAKTICA, ideální pro delší sezení v terénu. Funkce: Optika s vícenásobnou povrchovou úpravou Multicoating – čistý a ostrý obraz s impozantním rozlišením Velké zaostřovací kolečko – jeho snadné otáčení vám umožní zaostřit na objekty v různých vzdálenostech Kompatibilní se stativem – připojte dalekohled na stativ se stativovým adaptérem PRAKTICA Ideální pro venkovní koncerty, sportovní události, sledování ptactva, přírody a hvězd, na cestování Specifikace: Zvětšení: 10x Průměr objektivu: 50 mm Povrchová úprava čočky objektivu: Multi-Coated (antireflekní vícenásobná) Úhel zorného pole: 5,7 ° Zorné pole (na 1000m / 1000yds): 99 m / 300 stop Skleněný hranol: BK7 Výstupní čočka: 5mm Oční reliéf: 11,8 mm Zaostření od: 10m IPD Min-Max: 56 až 72 mm Kompenzace dioptrií: ± 4 Zaostřovací systém: Na střed Rozměry: 190X190X65 mm Hmotnost: 850 g Možnost uchycení na stativ: Ano Obsah balení: pouzdro, popruh na krk, kryty okulárů, kryty čoček, čistící hadřík